Současný vývoj sociálního a bezpečnostního klimatu ukazuje významný posun od mnohdy euforického pocitu bezpečí let minulých k  vystřízlivění a realistickému náhledu na bezpečnostní situaci současnosti.
Nejen události mimo Evropu, ale i v rámci Evropy a České republiky vedou k reflexi a logické snaze bezpečnost řešit. Pocit bezpečí je jednou ze základních potřeb a jedním ze základních parametrů spokojenosti.

Samostatnou kapitolou bezpečnosti je bezpečnost škol a školských zařízení, kde je logicky bezpečnost předpokládána a vyžadována. Bezpečnostní standardy jsou ve školách řízeny Ministerstvem školství (MŠMT),  Ministerstvem vnitra ČR a Českou školní inspekcí.   V uplynulých letech byl s ohledem na útoky ve školách vydán MŠMT „Minimální standard bezpečnosti“, který mohou školy využít pro nastavení nutných opatření vyplývající z jejich potřeb, charakteru provozu a místních podmínek.

Minimální standard zahrnuje opatření prostorová, organizačně-technická, personální a opatření v oblasti zpracované dokumentace. Čistě statisticky stráví děti a mladí lidé třetinu dne ve školském zařízení. A právě proto je nutné se snažit o to, aby v této době byli, pokud možno všichni zúčastnění v bezpečí.

Ochrana školských zařízení a jejich specifika
Školy jsou místa s vysokou koncentrací osob a nízkou úrovní zabezpečení proti násilným útokům. Jsou řazeny mezi tzv. „měkké cíle“.  Měkké cíle jsou místa nebo objekty, do nichž je snadné vstoupit, je snadné být skrytý v davu a zůstat po potřebnou dobu anonymní. 
V případě školských zařízení je hrozbou nejen teroristický útok (ideologicky mířený útok), ale hrozí také projevy agrese a útoky od žáků, bývalých žáků, rodičů či jiných osob, jejichž motivace k tomuto jednání může být různá, někdy pramenící i z duševního onemocnění.
Školy jsou velmi specifickým cílem. Útoky na ně jsou vnímány jako jedny z nejhorších. Proto je u nich potřebný i specifický bezpečnostní přístup. 

Škola jako cíl útoku (ať zvenčí, nebo zevnitř vlastními žáky) má na rozdíl od například obchodních center jasně definovanou
strukturu a skladbu lidí (žáci, pedagogové, ostatní zaměstnanci), kteří by měli v budově školy být. Škola není veřejnou budovou, a pohyb po škole by tedy neměl být chaotický, ale řízený. Každodenní kontakt s žáky by měl umožnit včasné rozpoznání změn v jejich chování. To vše výrazně usnadňuje zavedení preventivních opatření v podobě organizačně-režimových pravidel a navazující techniky.

Významnou roli hrají pedagogové, zaměstnanci, ale také v našem případě studenti. Ti všichni musí bezpodmínečně přijmout za vlastní alespoň minimální standardy bezpečnosti, jinak bude celková ochrana školy problematická.

(Manuál bezpečné školy, Bezpečná škola a školské zařízení v kontextu ČSN 73 4400. Libor Sladký, Tibor A. Brečka a kol.)

Základní opatření realizovaná školou

Jak reagovat

Video PČR

Prezentace PČR_ochrana MC